Zachráněná || Kapitola 2.

13. února 2011 v 16:50 | Pantheress Queeny |  Píšu
...Kopa nedokončil, protože najednou jsem se začala svíjet v bolestech. "Kopo... eh.. o... my-myslím že je to tu!!" řekla jsem z posledních sil. Kopa vyběhl z malé chodbičky, ve které mi měl něco říct a mohutně ke všem zařval. Když se lvice otočily, dal signál, který si se smečkou domluvil, když budou chtít prckové na svět. Safuna a její průzkumná četa mi pomohla dojít do pelechu. Kopa zoufale přihlížel. Nevěděl, jak mi pomoci. Nevěděl, co udělat. A nevěděl, zda se lvíčat dožije...
Ležela jsem tam a ovládal mě strach. Ater mi radila, abych myslela na něco pěkného, třeba na to, jak už držím lvíčátko v tlapkách nebo abych se rovzpomněla na různé veselé příhody z dětství. Zároveň jsem však musela spolupracovat s vrhem. "Grrooaaw..!! A-Ater, skončí tohle ně někdy..??" zaskučela jsem a vytáhla drápy. Ater mi položila packu na tu mou. Pohlédla jsem ji do oddaných a nebojácných očí a ona do mých uslzených. "Ano, skončí, neboj se Vitani, to bude v pořádku... to bude v pohodě... představ si jak ho budeš učit... budeš se těšit z jeho nových a nových pokroků, budeš.. budeš..!!" "Ty už jsi někdy lvíče měla?" zahleděla jsem se udiveně na ni, ale pořád jsem nechávala uslzený obličej. "Erm, no... v podstatě... já... eh.." sklopila uši a podívala se do země. Bylo vidět, jak se červená. Při pomyšlení na tenhle vtip jsem se na chvíli rozesmála. Pak mnou ale opět projela ta nepříčetná bolest! "GROOAAAARR!!!!!!" zařvala jsem, byl to nepopsatelný pocit. Těžce jsem oddychovala. Náhle jsem si však uvědomila... že už v břiše nic necítím.. chtěla jsem se ohlédnout, ale neměla jsem skoro ani sílu... ten porod mě strašně vyčerpal... v tu se přede mnou objevila Safuna s úsměvem na tváři. Sedla si přede mě a vedle Ater. "Vypadá to na lvici po Kopovi, lvíčkovi po tobě a dalšímu lvíčkovi... se zajímavým vzhledem.. nepodobá se ani tobě ani Kopovi," oznámila nám. Vyděšením jsem ztuhla. Nebylo to pro to, že jsem ucítila tři malé čumáčky, co mě příjemně lechtaly u břicha. Tři... ne.. ztuhla sem kvůli něčemu jinému... "Nejdřív to vypadalo, že budeš matkou jenom těch dvou lvíčat vzhledem po vás, ale- najednou nám král Mohatu daroval i dalšího lvíčka, podobnému... eh... Kovuovi," řekla tiše Safuna. Nechtěla, aby to Kopa slyšel. Ten sem náhle vtrhl. "Cože?!" vykřikl a běžel ke mě. Prohlédl si ty tři. "Po kom?!" obrátil se nepříčetně po Safuně klopící uši. "Ne ne neee, kdepak, to byl jen návrh!!" vykoktala Safuna a přikrčila se. Kopa nařídil lvicím ať odejdou. Ty ho uposlechly. Pak Kopa vzdychl. "No, tak... Jsou pěkní. Mí nástupci... bylo to vyčerpávající že?" usmála jsem se. On ale vůbec. Za to na mě pohleděl přísným výrazem. "Ty.. nejsi pyšný? Ano ten vrh, přesně tak, ono.. musím si odpočinout a-" "Ne!" ani jsem nedokončila a on už odporoval. "Um? Co se děje, Kopo?" nechápala jsem. "Ne, kdepak, Vitani, já nemluvím o vrhu, ale o páření." vysvětlil mi.. vysvětlil..? "Co?!" vyjekla jsem. "Jaké bylo páření s Kovuem?!" "Kopo, to, že Safuna navrhla jen jeden hloupý, nic neznamenající návrh neznamená, že ty se budeš podle něj řídit!" "Oh, vážně? Hm, co tedy tenhle malý Scar dělá u nás v rodině? Že by geny po stovky let? Hm? Co myslíš, má 'družko'?" "Ty jsi fakt nemožnej! Copak si myslíš, že bych tě nemilovala?! Že bych nechtěla mít lvíčata.. s tebou? Podívej, máš tři krásná lvíčátka. Ano, jeden opravdu vypadá jako můj bratr, ale to není důvod, proč bys mi to měl pokládat za vin-" "A právě v tom je ten problém! Kovu NENÍ tvůj bratr!" oznámil mi a tím tak zastavil malou hádku. "Co-co- co.. co prosím??" podivila jsem se. "Ó, tak ty o tom nevíš! Přece Nala je tvá matka, nikoliv Zira! Zira tě unesla, v domění, že se odcizíš Nale a budeš stát na Ziřiné straně. Ale naše maličká se to dozvěděla teprve dneska! A ještě to uslyší tvá lvíčata!" teď mě opravdu dostal.. "MÁ?!! MÁ?! SNAD I TVÁ, TY PODEZÍRAVČE ŽÁRLIVEJ!!! NENÁVIDÍM TĚ A NENÁVIDÍM CELOU TVOU RODINU!!!" "Vážně? Značíš tím, že nesnášíš tvou matku? Tak proč se mnou máš ty flekaté potvory?!" "Jsme prakticky my dva sourozenci, ale já to nevěděla a dozvěděla se to teprv dneska! Ale ty také!!" "Oh no to mě teda děsí, že bys byla má sestra.." už jsem opravdu nemohla.. já fakt nemohla... "VYPADNI!! IHNED VYPADNI Z MÉHO DOUPĚTE!!!!! NEPATŘÍ TI TO TU VYPADNI!!! DĚLEJ!!! IHNED MĚ OPUSŤ!!!" zakřičela jsem a sekla po něm drápy. On se však vyhl a oplatil mi to. Trefil se... měla jsem tři malé krvavé jizvičky pod okem. "AAAAARGH!!!" v tom přiběhly lvice. První, co uviděly, byl rozzuřený Kopa který mě chtěl zabít. Ihned ho odvlekly. Safuna si všimla krve na jeho drápech a pak i jizev na mém obličeji. Ostatní lvice se za mnou rozběhly. "Vitani! Jsi v pořádku? Není ti nic?" nevnímala jsem. "Vi-Vitani..? Prosím.. vzbuď se! Prosím..." Safuna se rozbrečela. Malí náhle přestali sát- neměli CO sát. "NEEE!!! TY ZRÁDČE!" rozeběhla se ke Kopovi a sekla po něm. I on měl teď jizvu pod okem. "E-eh..?"

 


Komentáře

1 Jezzy | 13. února 2011 v 18:21 | Reagovat

Jsem zmatená! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.