Únor 2011

♥ Potíže s láskou ♥

25. února 2011 v 19:56 | Pantheress Queeny
Ach... ahoj... jsem úplně zdrcená... Je to naprosto hrozné! :( Asi nejspíš ani nevíte, o co se jedná... eh... jde o to, že Sleeper = Mrkev... na to jsme se ségrou přišly... Teda, on se nám vlastně i přiznal. :D No... a teď... víte jak byl Valentýn? Eh, tak já jsem mu vytvořila Valentýnské přáníčko... a koupila jsem mu i Milku: Thank y♥u. Stužkou jsem to k sobě lehounce přivázala, ráno dala opatrně do báglu... a když jsem se pak pěšky vracela domů, schválně jsem to vzala oklikou a šla kolem jeho domu. Chtěla jsem mu dát ten můj dárek (no to určitě :D) třeba na schránku, nebo zazvonit/zaklepat, položit ten můj dárek (no to určitě :D) před dveře a rychle zdrhat, ale... To bych se nejmenovala ____ _________ (mé jméno, které vám tu přece nebudu zveřejňovat, tak to místo toho vyčárkuju :D), abych se nestyděla jako... jako... prostě jako něco, co se stydí! A nedala jsem mu tam ten můj dárek... :( Řekla jsem si další den: Tentokrát mu to tam dám! ... co byste si mysleli?...
Nedala jsem mu to tam... D: Ach jo... mno takže... ten dárek mám doma, Milku jsem nesežrala (A ANI NESNÍM!!!!) a přáníčko nevyhodila... :( No, nevím, zda mu to tam dám, protože... eh... teď to teprve začíná!

Zachráněná || Kapitola 4.

13. února 2011 v 16:59 | Pantheress Queeny |  Píšu
...v tom k nám Kopa vlítl a než jsem to zaregistrovala, popadl "Kovuova syna" a vyhodil ho z termitiště. Zrovna se rozpršelo a on ho tam tak nechal. V tom se ho chopily lvice. Neměly však šanci ho udržet. Jako by se v něm držel démon. Vysmekl se jejich tlapám a držení a vrhl se proti mě. "ZEMŘI!!!" s vytaženými drápy běžel ke mě. "Ne..." cítila jsem jemný stisk...
(setmění)...
~ O tři měsíce později ~
Malá myška pobíhala sem a tam. Scháněla potravu pro své mladé. Když v tom ji cestu do díry zatarasila něčí tlapa. Myška se polekala, upustila potravu a prchala o kus dál, kde si začala hloubit další cestu k mláďatům. Když v tom ji za ocásek popadla ta stejná packa, která ji zatarasila cestu do díry. Tlapka se nadzvedla a držela v ní drobounkou myšičku za ocásek. "Tak.. co potřebuješ, že nám kradeš jídlo v naší zemi?" začal na ni lvíček. "Pusť ji, Thembo." napomenul lvíčka s mahagonovou srstí známý hlas. Byl to král Kovu. "Ale tati! Ona nám kradla jídlo! To se přece nesmí! Teď je v mých spárech a já ji spravedlivě potrestám! To se bude divit, a k maličkým se už nikdy nedos-" "Pusť ji, Thembo." zopakoval pokyn Kovu. "Nebo druhá možnost, řekni to krátce." usmál se. Themba vzhlédl k mohutnému lvovi, pak zpátky k myšce. "Hm.. pro teď máš další šanci, tak ji nepromarni." a pustil ji na zem. Odhrabal hroudu hlíny k díře a vstrčil do ní drápkem těch pár drobků. Zanedlouho se z díry ozvalo radostné pískání slepých myší. "Výborně, Thembo, nezapomněl jsi na má slova, všichni jsme součástí?" nedokončil a nechal, aby větu doplnil jeho syn, budoucí král Lví Říše. "Um... věčného mládí?" podíval se na otce. Ten se rozesmál. "Haha, kéž by, Thembo, kéž by! Věčného koloběhu života." olízl ho. "No jo, já to věděl!" ušklíbl se Themba a otíral si tvář. "Můžu se jít podívat za mámou?" zeptalo se mládě. "Já nevím, když je maminka se lvicemi na lovu, nejspíš by je takový otrava, co nepreferuje Koloběh života a co všechno zkazí, neměl doprovázet!" přísně na něj pohlédl Kovu. Thembovi se vhnaly slzy do očí, skrčil se a sklopil uši. "Ale to nejlepší na něm je, že se stává synem, kterého si snad ani nezasloužím." přitulil se k němu. "Myslíš?" otočil se na Kovua Themba a slzy se mu přestaly stékat po tvářích. "A myslíš, že budoucí král brečí?" zeptal se. "No... těžko říct... jak který," ujistil ho Kovu. Na chvíli zesmutněl. To už do něj ale strkal Themba, čímž Kovua vytrhl ze snění a ze vzpomínek. "Tak můžu za mámou nebo ne?" vzhlédl k němu. "Co? Oh, jistě." aniž by si uvědomil, co vlastně řekl, to už Themba letěl do okolí loviště. "Díky, tati!" zastavil se ještě, ohlédl se a zamával otci tlapičkou. "Jasný, ale nezkaž jim to!" zavolal Kovu. To už ho asi Themba neslyšel. Utíkal vysokou trávou a protože byl docela malý, moc toho neviděl. V tom narazil do lvice s krémovou srstí a s hnědou čupřinou. Bylo to také ještě lvíče. "Pardon, madam, že jsem do vás vrazil, ale spěchám!" uklonil se, ikdyž by to mělo býti spíše naopak. "Hele, pro tebe jsem jen Shara, jasný?" pousmála se a prohlédla si ho. "Hm.. ty nejsi odtud, viď?" zeptala se ho. "Jak to myslíš?" natočil Themba hlavičku na stranu. "Ty nežiješ ve Vyhnanství, ano?" upřesnila. "Um..." Themba na chvíli zapřemýšlel. "Asi ne, já nevím, já jsem součást večného Koloběhu života," odpověděl. Lvice se rozesmála. "Ha, cože?? Nejsi nějaký popletený?? Dobře, tak jinak: Kdo je tvůj otec?" začala nanovo. "Král Kovu!" Shara jen vykulila oči. "Kovu?" zopakovala po něm.


Zachráněná || Kapitola 3.

13. února 2011 v 16:55 | Pantheress Queeny |  Píšu
...v tom přiběhly lvice. První, co uviděly, byl rozzuřený Kopa který mě chtěl zabít. Ihned ho odvlekly. Safuna si všimla krve na jeho drápech a pak i jizev na mém obličeji. Ostatní lvice se za mnou rozběhly. "Vitani! Jsi v pořádku? Není ti nic?" nevnímala jsem. "Vi-Vitani..? Prosím.. vzbuď se! Prosím..." Safuna se rozbrečela. Malí náhle přestali sát- neměli CO sát. "NEEE!!! TY ZRÁDČE!" rozeběhla se ke Kopovi a sekla po něm. I on měl teď jizvu pod okem. "E-eh..?"...
Probírala jsem se. "Co se stalo?" uviděla jsem Kopu, kterému zabránily lvice se skoro hýbat. "Safuno?" Safuna kontrolovala má lvíčata. Ano, vzpomněla jsem si. Tekla mi z obličeje krev spojená se slzami. "Jak jsem mohla být tak hloupá..." rozbrečela jsem se ještě víc. "Vitani, není to tvá chyba," řekla mi Ater. "Máš tři potomky, užij si jich! Nemysli na nevěrného partnera." odvrátila ode mne hlavu a přísně si prohlédla bezmocného Kopu. "Takhle o něm nikdy nem-" zarazila jsem se. Mám to doříct nebo ne? Potom, co mi udělal, nejspíš ne. "Omlouvám se, Vitani, nebylo to schválně! Jen mě vytočilo, že někdo ubližuje mé kapitánce, a obzvlášť její partner, otec tří lvíčat, jedno z nich se sice podobá někomu jinému mimo tvou rodinu, ale na to přece nezáleží!" povzbudila mě. Opět jsem pocítila dotyky tří čumáčků. "Výborně! Přívod mléka je znovu v akci!" usmála se na mne Safuna, která mě kontrolovala a prohmatávala břicho tak dlouho, dokud zase potomci nezačali sát. "A jak je pojmenuješ?" zeptala se Ater, když lvice Kopu odváděly. Ten se ani nebránil, šel v podstatě sám. "No... chtěla jsem to probrat s Kopou, ale on... eh... on očividně nechce... zůčastňovat se vítacího rituálu pár dnů po porodu na Lví Skále!" odsekla jsem. "Asi ne," přitvrdila Ater. "A máš aspoň nějaké návrhy?" ptala se dál. "Ano, to mám! Přemýšlela jsem dlouho, ale pak jsem se nechala inspirovat vámi, lvicemi poddanými Ziře. Napadly mě jen dvě jména, pro třetího nemám. Ale mohla bych se zeptat Kovua." aniž bych si uvědomila, co jsem řekla, Ater se mne zeptala: "Kovua? Proč Kovua? Heh, a proč ne nás??" až teď jsem si to uvědomila. "Co? Kovua? Haha!" rozesmála jsem se. "Ne, tak to jsem určitě neřekla! Haha! To není pravda... jo, Kovuovi se sice ten lvíček podobá, ale" - "Je tu ještě možnost, že ses s Kovuem spářila za mlada." navrhla Ater a myslela to vážně! "No, to jo..." rozesmála se Safuna a lehla si vedle nás. "Tak tos mě dostala Ater! Jakože by se tady Vitani," šťouchla do mě, "spářila s Kovuem, když spolu vyrůstali a porodila až tehdy, když se spářila s Kopou? Haha ha!" smála se pořád Safuna. "No proč ne! Náhodou, je to přece možné!! Nebo ne?" dořekla potichu Ater a vyzvídavě na mě pohlédla. Místo abych se smála taky, jen jsem se zamračila. "To nebylo vtipné!!! S Kovuem nic nemám!!!" nikdy se mi nelíbilo bránit se lží, ale někdy se to hodí... tím chci říct... že ano.. já... "No dobře... Víte, vám dvoum důveřuji nejvíce. Proto vám věřím, že to nikomu neřeknete!!! Já.. eh.... ano, já se... já jsem se... sp.. spá.. pá.. pář... ři.. ř... já to nedokážu!" zastavila jsem se a zpanikařila. "Já jsem se spářila s Kovuem? Takhle jsi to chtěla říct?" tlumočila Ater a vyřvala to na celý termitiště, až šlo slyšet, jak se drolí několik částí stropu. "Oh, velmi děkuji! Teď to slyšel i Kopa, ne?..." náhle jsem uslyšela náraz, výkřik, řev lvice a mohutný řev Kopy. "Už to tak bude," odpověděla Ater. Popravdě, Ater byla kapičku trhlá, tupá a v některých momentech i mimo. Ano, je to dobrá kamarádka, ale té se radši nesvěřovat... v tom tam Kopa vlítl a než jsem to zaregistrovala, popadl "Kovuova syna" a vyhodil ho z termitiště. Zrovna se rozpršelo a on ho tam tak nechal. V tom se ho chopily lvice. Neměly však šanci ho udržet. Jako by se v něm držel démon. Vysmekl se jejich tlapám a držení a vrhl se proti mě. "ZEMŘI!!!" s vytaženými drápy běžel ke mě. "Ne..." cítila jsem jemný stisk...
(setmění)


Zachráněná || Kapitola 2.

13. února 2011 v 16:50 | Pantheress Queeny |  Píšu
...Kopa nedokončil, protože najednou jsem se začala svíjet v bolestech. "Kopo... eh.. o... my-myslím že je to tu!!" řekla jsem z posledních sil. Kopa vyběhl z malé chodbičky, ve které mi měl něco říct a mohutně ke všem zařval. Když se lvice otočily, dal signál, který si se smečkou domluvil, když budou chtít prckové na svět. Safuna a její průzkumná četa mi pomohla dojít do pelechu. Kopa zoufale přihlížel. Nevěděl, jak mi pomoci. Nevěděl, co udělat. A nevěděl, zda se lvíčat dožije...
Ležela jsem tam a ovládal mě strach. Ater mi radila, abych myslela na něco pěkného, třeba na to, jak už držím lvíčátko v tlapkách nebo abych se rovzpomněla na různé veselé příhody z dětství. Zároveň jsem však musela spolupracovat s vrhem. "Grrooaaw..!! A-Ater, skončí tohle ně někdy..??" zaskučela jsem a vytáhla drápy. Ater mi položila packu na tu mou. Pohlédla jsem ji do oddaných a nebojácných očí a ona do mých uslzených. "Ano, skončí, neboj se Vitani, to bude v pořádku... to bude v pohodě... představ si jak ho budeš učit... budeš se těšit z jeho nových a nových pokroků, budeš.. budeš..!!" "Ty už jsi někdy lvíče měla?" zahleděla jsem se udiveně na ni, ale pořád jsem nechávala uslzený obličej. "Erm, no... v podstatě... já... eh.." sklopila uši a podívala se do země. Bylo vidět, jak se červená. Při pomyšlení na tenhle vtip jsem se na chvíli rozesmála. Pak mnou ale opět projela ta nepříčetná bolest! "GROOAAAARR!!!!!!" zařvala jsem, byl to nepopsatelný pocit. Těžce jsem oddychovala. Náhle jsem si však uvědomila... že už v břiše nic necítím.. chtěla jsem se ohlédnout, ale neměla jsem skoro ani sílu... ten porod mě strašně vyčerpal... v tu se přede mnou objevila Safuna s úsměvem na tváři. Sedla si přede mě a vedle Ater. "Vypadá to na lvici po Kopovi, lvíčkovi po tobě a dalšímu lvíčkovi... se zajímavým vzhledem.. nepodobá se ani tobě ani Kopovi," oznámila nám. Vyděšením jsem ztuhla. Nebylo to pro to, že jsem ucítila tři malé čumáčky, co mě příjemně lechtaly u břicha. Tři... ne.. ztuhla sem kvůli něčemu jinému... "Nejdřív to vypadalo, že budeš matkou jenom těch dvou lvíčat vzhledem po vás, ale- najednou nám král Mohatu daroval i dalšího lvíčka, podobnému... eh... Kovuovi," řekla tiše Safuna. Nechtěla, aby to Kopa slyšel. Ten sem náhle vtrhl. "Cože?!" vykřikl a běžel ke mě. Prohlédl si ty tři. "Po kom?!" obrátil se nepříčetně po Safuně klopící uši. "Ne ne neee, kdepak, to byl jen návrh!!" vykoktala Safuna a přikrčila se. Kopa nařídil lvicím ať odejdou. Ty ho uposlechly. Pak Kopa vzdychl. "No, tak... Jsou pěkní. Mí nástupci... bylo to vyčerpávající že?" usmála jsem se. On ale vůbec. Za to na mě pohleděl přísným výrazem. "Ty.. nejsi pyšný? Ano ten vrh, přesně tak, ono.. musím si odpočinout a-" "Ne!" ani jsem nedokončila a on už odporoval. "Um? Co se děje, Kopo?" nechápala jsem. "Ne, kdepak, Vitani, já nemluvím o vrhu, ale o páření." vysvětlil mi.. vysvětlil..? "Co?!" vyjekla jsem. "Jaké bylo páření s Kovuem?!" "Kopo, to, že Safuna navrhla jen jeden hloupý, nic neznamenající návrh neznamená, že ty se budeš podle něj řídit!" "Oh, vážně? Hm, co tedy tenhle malý Scar dělá u nás v rodině? Že by geny po stovky let? Hm? Co myslíš, má 'družko'?" "Ty jsi fakt nemožnej! Copak si myslíš, že bych tě nemilovala?! Že bych nechtěla mít lvíčata.. s tebou? Podívej, máš tři krásná lvíčátka. Ano, jeden opravdu vypadá jako můj bratr, ale to není důvod, proč bys mi to měl pokládat za vin-" "A právě v tom je ten problém! Kovu NENÍ tvůj bratr!" oznámil mi a tím tak zastavil malou hádku. "Co-co- co.. co prosím??" podivila jsem se. "Ó, tak ty o tom nevíš! Přece Nala je tvá matka, nikoliv Zira! Zira tě unesla, v domění, že se odcizíš Nale a budeš stát na Ziřiné straně. Ale naše maličká se to dozvěděla teprve dneska! A ještě to uslyší tvá lvíčata!" teď mě opravdu dostal.. "MÁ?!! MÁ?! SNAD I TVÁ, TY PODEZÍRAVČE ŽÁRLIVEJ!!! NENÁVIDÍM TĚ A NENÁVIDÍM CELOU TVOU RODINU!!!" "Vážně? Značíš tím, že nesnášíš tvou matku? Tak proč se mnou máš ty flekaté potvory?!" "Jsme prakticky my dva sourozenci, ale já to nevěděla a dozvěděla se to teprv dneska! Ale ty také!!" "Oh no to mě teda děsí, že bys byla má sestra.." už jsem opravdu nemohla.. já fakt nemohla... "VYPADNI!! IHNED VYPADNI Z MÉHO DOUPĚTE!!!!! NEPATŘÍ TI TO TU VYPADNI!!! DĚLEJ!!! IHNED MĚ OPUSŤ!!!" zakřičela jsem a sekla po něm drápy. On se však vyhl a oplatil mi to. Trefil se... měla jsem tři malé krvavé jizvičky pod okem. "AAAAARGH!!!" v tom přiběhly lvice. První, co uviděly, byl rozzuřený Kopa který mě chtěl zabít. Ihned ho odvlekly. Safuna si všimla krve na jeho drápech a pak i jizev na mém obličeji. Ostatní lvice se za mnou rozběhly. "Vitani! Jsi v pořádku? Není ti nic?" nevnímala jsem. "Vi-Vitani..? Prosím.. vzbuď se! Prosím..." Safuna se rozbrečela. Malí náhle přestali sát- neměli CO sát. "NEEE!!! TY ZRÁDČE!" rozeběhla se ke Kopovi a sekla po něm. I on měl teď jizvu pod okem. "E-eh..?"


Zachráněná || Kapitola 1.

13. února 2011 v 16:44 | Pantheress Queeny |  Píšu
Seděla jsem ve "Vyhnanství" a čekala na Kopu. Vyjednával na Lví Skále společně s Kiarou, Nalou, Simbou a Zazuem o tom, kdo tedy bude vládnout Lví Říši a kdo "Vyhnanství". Po tom, co se Kopa vrátil, byli všichni nadšení, ale i zaražení, protože aby měla jedna země dva páry a ta druhá žádný, tak to opravdu nešlo! Kdybychom tu zůstali nebo kdyby se sem přistěhoval Kovu a Kiara, samozřejmě by to nebylo Vyhnanství, vymyslel by se název... ale prozatím tomu říkejme vyhnanství. Já na schůzi jít nemohla. Zřejmě si říkáte proč.

• Instrukce "Affs" •

12. února 2011 v 11:02 | Pantheress Queeny
Ano. Pořiďte si nový návod, který nese název "Jak být obstojným 'Affs' Pantheress Queeny".

Nábor Affs. Ne jakože Affs, prostě Affs. Víte co, to je jedno...

10. února 2011 v 19:52 | Pantheress Queeny
Takže, právě začínám opět nabírat affs! Je to jedinečná šance, už nikdy ji nebudu vícekrát opakovat! Opravdu, nedělám si legraci. No, byla bych strašně ráda, kdyby se tu zastavila Jezzy. :) Přijde mi hodně sympatická a milá. Jinak beru každého, kdo by mě navštěvoval minimálně dvakrát do týdne, kdo má rád alespoň trochu Lvího Krále nebo kočkovité/psovité šelmy (tzn. vlci, psi, kočky, tygři, lvi, ...) a kdo rád čte opravdu smyslupné výkecy. :D Tvle, co je to slovíčko výkecy? Hm, to neřešte... Už dost těch výkeců! Mám nové slovo! :D Ale na tom přece nezáleží...
Chceš se stát mým Affs? Pokud ano, můžeš. Ale prosím o malé shlédnutí tohoto odstavečku:
• navštěvuj mě minimálně 2x do týdne
• nenadávej tu, prosím, buď upřímný/á
• pokud nemáš rád/a kočkovité a psovité šelmy, neustálé čtení blábolů, občasného utěšování adminky či Lvího Krále, nevím, proč tohle čteš

Díky za přečtení. :) Jdeme dál!
• Tvá přezdívka pod kterou chceš, abych tě měla v mé rubrice "Affs"
• Pochopitelně tvůj blog, abych měla trošku útěchy v tom, že to stejné možná prožíváš i ty
• Prosím o jeden důvod, proč chceš být moje kamarádka (kamarád)

!!!UPOZORNĚNÍ!!!
Neberu každého, vybírám si. Ten, kdo se stane mým "Affs", je mým přítelem navždy, neopustím ho. Nemám tu nic jako "reklamy" či "Seznam Affilátek", mám svůj seznam v srdci. Toto je jedinečná šance, která se vícekrát nebude opakovat!!!

Chybějící tajemství 1-10

9. února 2011 v 20:08 | Pantheress Queeny |  Chybějící tajemství
Autor: Nadra
Překladatel: Pantheress Queeny

Chybějící tajemství
Chybějící tajemství
Chybějící tajemství
Chybějící tajemství
Chybějící tajemství
Chybějící tajemství
Kdyby něco, tak v té poslední bublině, aby jste ji pochopili, jak Zira říká: "Žádný strach, Sarabi. Tvůj syn (= Simba) a vnuk (= Kopa) budou v bezpečí."
Chybějící tajemství
Chybějící tajemství
Chybějící tajemství
Chybějící tajemství
Chybějící tajemství